Závěr týdne je ve znamení loučení s našimi novými známými. Měsíc je v lidském životě sice krátká doba, ale my jsme se shodly, že pro nás byl uplynulý měsíc dostatečně dlouhá doba na to, abychom získaly nové přátele a loučily se s nostalgií, která každé loučení provází.

V Domci – zařízení pro lidi bez domova, jsme si dokázaly najít chvíli času pro posezení na dvoře pod platanem. Vzácná chvíle klidu v prostředí, které je velmi náročné na psychiku děvčat, která zde pracují. “Bojují” tu o každého jednotlivého klienta, krok za krokem se snaží vrátit lidem sebevědomí, pocit lidské důstojnosti. Je to boj s větrnými mlýny? V mnoha případech zřejmě ano, protože v mnoha případech je největším “přítelem” a tedy zároveň nepřítelem těchto lidí alkohol. Neznám však statistiky a nemůžu zobecňovat. Snad jsme děvčatům v Domci na krátký  čas ulevily v jejich každodenní práci a byly tady užitečné. Marta a já jsme pocit užitečnosti rozhodně měly. Děkujeme především Andree, Andy, Lucce a Petře za čas, který si našly na rozloučení s námi a přátelská slova poděkování. Obdivujeme vaší práci, děvčata!

V posledním týdnu jsme se také dvakrát dostaly “na ulici” na streetwork. Streetwork je práce sociálních pracovníků v terénu. Mnozí lidé bez domova žijí na ulici již tak dlouho, že resocializace je velmi obtížná. Streetworkeři nabízejí těmto lidem malé občerstvení, základní ošetření v případě potřeby, nebo je zvou do Domce na poradenství či pomoc při vyřizování chybějících dokladů. Za klienty se jezdí terénním autem, nacházíme je v centru města, ale také ve velmi odlehlých lokalitách. Pokud se blížíme k nějakému místu, které mají děvčata označené v mapě, kde se nějaký klient obvykle vyskytuje, voláme a představujeme se jako návštěva z Vaguzu. Někdy pán Josef či někdo jiný není “doma”, někdy nás čeká přátelské přivítání a popovídání. Občas obdivujeme úhledné malé zahrádky, snahu vytvořit si domov.