Ráno jsme poněkud nervóznější než obvykle, čeká nás DOMEC – “domov pro lidi bez domova” – prostředí, které ani jedna z nás nezná. Dokážeme se zbavit předsudků, které v každém z nás svým způsobem dřímou, dokážeme jednat s klienty? Naše koordinátorka Barbora onemocněla, a tak se nás ujímá Adriana a seznamuje nás s naším novým pracovištěm. Procházíme rekonstruovanou budovou – v přízemí dvě kanceláře, kde stálé pracovnice (5 žen) poskytují poradenské služby, procházíme kolem skladu potravin, knihovny s internetem, ošetřovny, sprch pro klienty a dvou toalet, dvou místností na sanitární potřeby. V patře jsou prostory pro pracovnice a dobrovolnice a další velká místnost, kde probíhá školení a pohovory s psychologem. Místnosti působí příjemně a čistě. Mimo hlavní budovu je na dvoře ještě přízemní domek, ve kterém se nachází jídelna a prostor, kde se ráno každý klient u okénka nahlásí pracovnici. Pracovnice nově příchozí obvykle oslovují jmény, znají se. Klientelu z větší části tvoří muži. Snídaně (káva, čaj, chléb s pomazánkou nebo se zeleninou) se poskytuje zdarma od 9 do 10 hodin, od 9 hodin se také začíná s registrací klientů – zapisuje se, jaké služby ten den budou požadovat. Nejčastěji to bývá základní hygiena a poradenství , ošacení, internet, jednou týdně ošetření lékařem a jednou týdně pohovor s psychologem. Při vstupu do jídelny se kontroluje, zda klienti nemají u sebe alkohol nebo nějaké nebezpečné předměty. Za oběd (teplá polévka a pečivo) se platí 30,- centů. Peníze si lze vydělat i prací (úklidem sprch, chodby, mytím nádobí) a klientům se připisují do jejich karet v počítačovém systému. Práce je dost, škoda, že není více času na to, poradit klientovi v práci s počítačem – chce se dostat na nějakou webovou stránku, která nabízí práci. Přes google se dostáváme na portál, který nabízí práci v Bratislavě. Pomáháme organizovat sprchování klientů, vstřebáváme atmosféru. Marta zůstává po obědě, já odcházím pracovat do dobrovolnického centra.

Po práci se nabízí jako relaxace procházka podél Dunaje.

Tančící ruka