O projektu jsme se dozvěděly z různých zdrojů – od kamarádek z mateřských center v Praze a v Kadani, od koordinátorky dobrovolníků v hospici u Brna, informace také vzešla z dobrovolnické organizace Adorea Vsetín nebo z plzeňské organizace Totem. Poprvé jsme se viděly na přípravném semináři v Kadani (účastnice z Čech), účastnice z Moravy pak na semináři v Brně. Naše první společné setkání však proběhlo až v autobuse na trase Praha – Brno – Bratislava.

Přijaly jsme dobrovolnictví jako součást našeho života. Jaká je naše motivace pro vycestování za hranice: nabýt nové zkušenosti pro osobní rozvoj i pro domovské dobrovolnické organizace, být užitečná, poznat nové lidi, něčemu se přiučit, smysluplně vyplnit volný čas (v důchodu či nezaměstnanosti), být tu pro potřeby jiných, zvědavost, potřeba změny, nebýt sám – být v kontaktu s lidmi.

S jakým očekáváním jela každá z nás na Slovensko? Slávka, narozená v Žilině, se vrací domů a my ostatní narozené v ČSSR jsme tu vlastně také – stále – doma. Všechny se těšíme, jsme zvědavé, možná se trochu obáváme, co nás očekává v jednotlivých zařízeních, jak se “popereme” s novými úkoly.

“Pomoc druhým je nejlepší způsob trávení volného času”, napsala jedna z nás do přihlášky. Určitě s ní budeme všechny souhlasit.